Na staré bárce starý rybář plul,

rozcuchaný šedý vous a šedý vlas,

na staré bárce plachtu k stěžni pnul,

již uvadal a život v jeho tváři has.

Vyrazil na širé nespoutané moře,

vyrazil za nikým jiným neslyšeným zpěvem,

vyrazil utišit v srdci kruté hoře,

vyrazil a hřející mráz se mu šířil tělem.

Věděl, bezúspěšně, ale přesto zoufale se snažil dotknout utonulé krásky,

před desítkami let ztracené, před desítkami let utonulé plavovlásky,

která ve vzpomínkách lásky jemu neúnavně obtahuje stále hlubší vrásky.