Magic the Gathering

Věnováno Ilitharovi, Vladovi a Carlosovi

Matka Zem jim ráda dala všechnu sílu,

bůh daroval ochranu a spásnou víru.

Nyní šiky paladinů pochodují z hradu,

vymítit zlo, zavrhujíc strach a sprostou zradu.

Zablesklo se, zahřmělo až strach,

vzduchem rozsypal se žhnoucí prach.

Na nebi se mocně vzdouval rozzuřený temný mrak,

z něho hrdě vzlétá z ohně, jej též kštící, drak.

Opodál zas houfy hnusných živočišných forem,

někteří jsou lidé znetvoření černým morem.

Šíleně se chechtají a v divém běsu

ubývajíc klopýtají k zelenému...

Každý tvor, jenž z masa, z kostí,

každého se někdy touha zhostí.

Ten romantický pocit vždycky s sebou nevyléčitelný smutek nes,

to teskně v našich srdcích volá dávný štědrý přítel, dávný otec les.

A do všeho náhle přišla mocná bouře,

dorazila stometrová vlna z moře.

Tato poslední je o Magicu věta,

s modrou přišel Magicovský konec světa.

Mikiran